Chioské sdružení pěstitelů mastichy

Historie ostrova Chios je úzce spjata s mastichou, neboť již od starověku měl ostrov výhradní právo na její produkci. Chioské sdružení pěstitelů mastichy produkci chioské mastichy zaštiťuje.

Nahlédněte do historie Sdružení pěstitelů mastichy ostrova Chios

Od úpadku Byzance si několik orientálních národů tvrdošíjně nárokovalo ostrov Chios, aby mohly kontrolovat výhradní obchod na maticovém ostrově.

K první systematické organizaci mastichového obchodu došlo během janovské okupace ostrova Chios. Přesněji řečeno, v roce 1347 byla na Chiosu založena společnost s názvem „ΜΑΟΝΑ“, která se ujala výhradní správy a obchodu s mastichou.

Obchod s mastichou byl během osmanské okupace osvobozen, i když velkou část produkce zadržovaly turecké úřady jako poddanskou daň a vybíral ji zvláštní komisař vyslaný sultánem.

Obchod s mastichou vzkvétal až do začátku 20. století, kdy 1. světová válka způsobila mimo jiné i vážnou krizi mastichy. Po skončení války a návratu ke stabilitě mohli pěstitelé mastichy konečně znovu zahájit pěstitelskou činnost.

Založení Sdružení

Dřívější prestiž se však produktu nepodařilo získat zpět. Tato obtížná situace upoutala pozornost státu a v roce 1938 byl konečně vyhlášen zákon č. 1390, kterým bylo založeno 20 sdružení pěstitelů mastichy s povinnou účastí všech pěstitelů jako členů.

Stejný zákon také stanovil založení 20 družstevních svazů s názvem „Chios Mastiha Growers Association“. Sdružení zahájilo svou činnost rok po vydání zákona 1390, tedy v roce 1939, a předsedal mu Dr. G. Stagoulis.

Již od prvního roku svého založení sdružení ztrojnásobilo ceny vyplácené pěstitelům, ale druhá světová válka a následně německá okupace obchodní činnost sdružení pozastavily.

Po válce se sdružení muselo vypořádat s těžkými a složitými problémy, protože velká část produkce zůstala neprodána, což přispělo k rezervám z období okupace. Z tohoto důvodu se Sdružení obrátilo ke svým předválečným trhům a hledalo nové.

V roce 1958 dosáhla spotřeba úrovně výroby. Dalším cílem sdružení bylo zvýšit příjmy pěstitelů zvýšením spotřeby prostřednictvím zvýšení produkce.

Započala výroba mastichového oleje

Prodej mastichy se zvýšil ze 183 000 kg v roce 1958 na 241 000 kg v roce 1962, což byl skutečně velký úspěch. Kromě této obchodní činnosti jménem sdružení bylo vyvíjeno úsilí také o průmyslové zpracování mastichy. V roce 1950 byl ve speciálních prostorách sdružení poprvé vyroben mastichový olej, a to destilací mastichy pomocí vodní páry.

První žvýkačková cukrárna

V roce 1957 zahájila provoz první žvýkačková cukrárna se stroji pokrývajícími všechny výrobní fáze: míchání – rozmělňování – cukrování žvýkačkového jádra – cukrování tablet – balení materiálem vyrobeným samotným sdružením v jeho tiskařské jednotce.

Továrna na výrobu žvýkaček ELMA

V roce 1985 otevřela moderní továrnu na výrobu žvýkaček ELMA. Rok 1997 byl pro historii mastichy klíčový, protože Evropská unie uznala mastichu z ostrova Chios, olej z mastichy z ostrova Chios a žvýkačky ELMA z ostrova Chios jako výrobky s chráněným označením původu (CHOP) podle nařízení EHS č. 2081/92.

V roce 2001 byly tyto výrobky v souladu s požadavky moderního ekonomického prostředí certifikovány podle norem ISO 9001 a HACCP. Další významnou událostí v historii Sdružení pěstitelů mastichy na ostrově Chios bylo založení dceřiné společnosti s názvem Mediterra S.A. s cílem rozvíjet maloobchodní síť pro mastichu a její produkty pod značkou „mastihashop“.

Sdružení si přeje a usiluje o rozvoj sítě obchodů v Řecku i v zahraničí s cílem předávat, prezentovat a propagovat mastichu a její různá použití a kvality prostřednictvím výrobků z mastihy vyráběných na ostrově Chios, v Řecku nebo v zahraničí.

Vstup na athénskou burzu

V roce 2006 založila společnost Mediterra S.A. na ostrově Chios moderní továrnu na cukrovinky na bázi mastichy a v únoru 2008 byla společnost uvedena na alternativní trh aténské burzy cenných papírů, přičemž jejím hlavním akcionářem je Chios Mastiha Growers Association s 51 % akcií.

Uložený základní kapitál společnosti činí 3 650 000 EUR, zatímco její vlastní kapitál přesahuje 5 000 000 EUR. V roce 2008 se masticha stala součástí finančně podporovaných produktů Evropské unie, což je pro pěstitele mastihy mimořádně významný vývoj.

Konečně koncem roku 2008 byly zahájeny stavební práce na výstavbě nového, zcela moderního závodu na zpracování mastichy.

Zpět k historii

Od úpadku Byzance si proto několik orientálních národů tvrdošíjně nárokovalo ostrov Chios, aby mohly kontrolovat výhradní obchod s mastichou. Později, během osmanské okupace, se obyvatelé jižního Chiosu díky své mastiše těšili významným privilegiím.

První informace o systematickém a organizovaném obchodu s mastichou pocházejí z janovské okupace ostrova Chios.

MAONA

Přesněji řečeno, v roce 1347 byla na ostrově Chios založena společnost s názvem „ΜΑΟΝΑ“, jejímž cílem byl výběr daní, ale také výhradní správa a obchod s mastichou. Obchod s mastichou byl během osmanské okupace osvobozen, i když velkou část produkce zadržovaly turecké úřady jako poddanskou daň a vybíral ji zvláštní komisař vyslaný sultánem.

Obchod s mastichou vzkvétal až do začátku 20. století, kdy 1. světová válka způsobila vážnou krizi mimo jiné i pro mastichu, což pěstitele mastichy přimělo ukončit pěstování mastichových stromů.

Po skončení války a návratu ke stabilitě mohli pěstitelé mastichy konečně znovu zahájit pěstování. Produkt však nedokázal získat zpět svou dřívější prestiž. Protože obchod nebyl schopen absorbovat celou produkci, musel stát řešit problém zavedením omezujících opatření na produkované množství.

Příslušný zákon č. 4381, vyhlášený v roce 1929, omezil postup „nařezávání“ řečíků (kentos) a sběr mastichy na tři měsíce (od 15. července do 15. října) a nepovolil výsadbu nových stomů, pokud to nepovolil prefekt.

Zákon č. 4381 byl vlastně první oficiální reakcí ze strany státu, pokud jde o produkci mastichy. Přesto se situace nezlepšila. Ceny se udržovaly na nerentabilní úrovni, což pěstitele přivádělo k zoufalství.

Mastichochorie jsou pro družstvo

V důsledku toho začali pěstitelé vyjadřovat své problémy kolektivně, což postupně nabylo podoby boje. Po řadě schůzí a shromáždění, které se konaly kolem let 1930-1936 v centrálních vesnicích Mastichochorie, projevili pěstitelé jednotnou vůli řešit své problémy vytvořením družstev.

Tento postup upoutal pozornost státu, který v roce 1938 vyhlásil zákon č. 1390, čímž založil 20 pěstitelských družstev Masticha, jejichž členy byli všichni pěstitelé.

Tentýž zákon definoval založení sdružení 20 družstev s názvem „Chios Mastiha Growers Association“ jako povinné družstvo „zaměřené na ochranu Chios Mastiha prostřednictvím systematizace její produkce, sběru, balení a obchodní distribuce“. Za těchto nových podmínek byl každý pěstitel povinen dodat veškeré vyprodukované množství místnímu družstvu, do kterého patřil. Dvacet místních družstev pak předávalo mastichu sdružení, které bylo zodpovědné za její další zpracování a obchod.

Zákon: na ochranu chioské mastichy

Příslušný zákon zahrnoval následující: „Za účelem ochrany chioské mastichy prostřednictvím systematizace její produkce, sběru, balení, zpracování a společného obchodu se tímto zákonem ukládá povinné družstevní sdružování všech pěstitelů chioské mastichy.“

Sdružení zahájilo svou činnost rok po vydání zákona č. 1390, tedy v roce 1939. První správní radu tvořili G. Stagoulis, předseda, G. Theotokas, místopředseda, I. Georgalos, Kim. Pyrgaris, Iak. Amygdalos, M. Triantafyllos jako členové a I. Koufopantelis, Chr. Sparounis a K. Giannaris jako stálí členové.

Již v prvním roce svého založení sdružení ztrojnásobilo cenu vyplácenou pěstitelům. Objednávky přicházely z Iráku, Egypta, Indie a Sýrie a dosahovaly až 80 tun, ale druhá světová válka a poté německá okupace tyto aktivity zbrzdily a pozastavily činnost sdružení ještě dříve, než vůbec mohla začít.

Pěstitelé mastichy pěstovali své stromy a vyráběli mastichu i během okupace, ale Sdružení nemohlo produkci kumulovat kvůli nedostatku peněžní stability a kvůli naprosté dezorganizaci hospodářství. Ale i kdyby vyprodukované množství nashromáždilo, bylo by zcela nemožné je prodat kvůli embargu ze všech zahraničních trhů.

Skutečný úspěch sdružení se odehrál až po válce. Nejenže se mu podařilo shromáždit výnosy z let 1946 a 1947, ale shromáždilo i veškeré množství mastichy vyrobené za okupace, které zůstalo neprodané.

Z hlediska produkce tak byli pěstitelé mastichy finančně podpořeni v době bolestného nedostatku a velké nouze. Z hlediska obchodu však byla situace naprosto neutěšená, protože hospodářství všech zemí bylo na pokraji zhroucení, obchodní transakce byly zastaveny a zahraniční obchod dezorganizován. Nebyly peníze ani na potraviny či léky.

Po válce

Po válce se sdružení muselo vypořádat s těžkými a složitými problémy. Oproti roční produkci 150 000 ok nepřesáhla spotřeba 90 000 až 100 000 ok. Zbytek zůstal neprodán a byl přidán do zásob z období okupace. Bylo třeba celoročního a usilovného úsilí o záchranu produktu a jeho pěstitelů, kteří představovali přibližně 5 000 rodin.

Proto se Svaz obrátil na své předválečné trhy, hledal nové a také nové způsoby využití mastichy. Jeho úsilí bylo nakonec úspěšné, a to byl skutečný výkon. V roce 1958 dosáhla spotřeba úrovně výroby.

Dalším cílem sdružení bylo zvýšit příjmy pěstitelů. Toho bylo možné dosáhnout zlepšením prodejní ceny produktu a zvýšením spotřeby prostřednictvím zvýšení produkce.

Po pěti letech

Výsledky následujících pěti let ukázaly míru úspěchu. Prodej mastichy se zvýšil ze 183 000 kg v roce 1958 na 241 000 kg v roce 1962 a příjmy pěstitelů tak vzrostly z 12 000 000 drachem v roce 1958 na 21 000 000 drachem v roce 1962. Likvidační ceny, které sdružení poskytlo pěstitelům, skutečně vykázaly pozoruhodné zlepšení, když vzrostly o 18,3 %.

Tyto aktivity pomohly Sdružení vyřešit intenzivní problém obchodování s mastichou a zvýšit její spotřebu na úroveň převyšující roční produkci. Za tímto účelem museli pěstitelé přistoupit k intenzivnímu pěstování rečíků a na žádost Svazu povolila Rada ministrů prodloužení produkčního období o dva měsíce, které bylo zákonem č. 4381 z roku 1929 omezeno na tři měsíce.

Tento zákon vstoupil v platnost v roce 1963, i když byl zkrácen o jeden měsíc, tj. od 1. července do 31. října. Kromě této specifické činnosti jménem Sdružení na podporu tohoto přírodního zemědělského produktu ostrova Chios se usilovalo také o průmyslové zpracování mastichy.

V roce 1950 byl ve speciálních prostorách sdružení poprvé vyroben mastihový olej destilací mastichy pomocí vodní páry. Dále v roce 1957 zahájila provoz první jednotka na výrobu žvýkaček se stroji pokrývajícími všechny fáze výroby: míchání – rozmělňování – konfekce žvýkačkového jádra – konfekce tablet – balení materiálem vyrobeným samotným sdružením v jeho tiskařské jednotce.

V roce 1957 dosáhla výroba 8 000 kg a v roce 1988 192 000 kg. Sdružení však neomezilo svou činnost pouze na propagaci mastichy. S cílem zvýšit příjmy pěstitelů a zlepšit jejich životní úroveň se Sdružení ujalo i ochrany dalších produktů vyráběných v mastichových vesnicích.

Tedy:

• každoročně podnikala všechny potřebné kroky k hromadění a obchodování s anýzem, kmínem, fíky, svatojánským chlebem, olivami a olivovým olejem.
• podílela se na nákladech na zušlechťování chioských ovcí v rámci programu realizovaného Ředitelstvím zemědělství.
• podílela se na provozních výdajích střediska pro zušlechťování a reprodukci krav plemene Jersey.
• podpořila úsilí o rozšíření pěstování olivovníků.
• spolupracovala s Ředitelstvím zemědělství Chios na zavádění nových metod pěstování zaměřených na kvalitativní a kvantitativní zlepšení produkce.
• dodávala pěstitelům kvalitní osivo, nářadí, hnojiva a další zemědělské vybavení za nízké ceny.
• Založila olejny, mlýny na mouku a lis na olej ze semen, financovala vrtné práce a vytvořila obchody s každodenním zbožím a zbožím pro domácnost.
• Založila zemědělskou pojišťovací agenturu a vyvíjela činnosti, které hrály důležitou roli, pokud jde o ostrovní hospodářství, ale především o finanční situaci pěstitelů na ostrově mastiha.
• financovala svá družstva, aby si mohla dovolit prostory, kanceláře, kinosály, mlátičky, skladovací prostory a další dlouhodobý majetek.
• Nejdůležitějším projevem a manifestací družstevních ideálů však byla jeho činnost v oblasti zemědělského úvěru. Zavedlo totiž systém výhradních půjček pro pěstitele, a to zjednodušením transakčních postupů.

ELMA továrna

V roce 1985 otevřela moderní továrnu na výrobu žvýkaček ELMA. Rok 1997 byl pro historii mastichy klíčový, protože Evropská unie uznala mastichu z ostrova Chios, olej z mastichy z ostrova Chios a žvýkačky ELMA z ostrova Chios jako výrobky s chráněným označením původu (CHOP) podle nařízení EHS č. 2081/92.

Další významnou událostí v historii Sdružení pěstitelů mastichy na ostrově Chios bylo založení dceřiné společnosti Mediterra S.A. s cílem vytvořit maloobchodní síť pro mastichu a její produkty pod značkou „mastihashop“. Sdružení si přeje a usiluje o rozvoj sítě prodejen v Řecku i v zahraničí s cílem předávat, prezentovat a propagovat mastichu a její různé způsoby využití a vlastnosti prostřednictvím výrobků z mastichy vyprodukovaných na ostrově Chios, v Řecku nebo v zahraničí.

V roce 2006 společnost Mediterra S.A. založila na ostrově Chios moderní továrnu na cukrovinky na bázi mastichy a v únoru 2008 byla společnost uvedena na alternativní trh aténské burzy cenných papírů, přičemž jejími hlavními akcionáři jsou: Chios Mastiha Growers Association s 51 % akcií, Zaitech Fund (ATTICA VENTURES) s 28 %, Platona Enterprises s 5,5 % a ΚΟRRΕS S.A. s 5,1 %. Vložený základní kapitál společnosti činí 3 650 000 EUR, zatímco vlastní kapitál přesahuje 5 000 000 EUR.

V roce 2008 se masticha stala součástí finančně podporovaných produktů Evropské unie, což je pro pěstitele mastichy mimořádně významný vývoj. Konečně koncem roku 2008 byly zahájeny stavební práce na výstavbě nového, zcela moderního závodu na zpracování mastichy.