Masakr na ostrově Chios v roce 1822 byl pravděpodobně nejhorším zvěrstvem. Osmané se ho dopustili na Řecích během řecké války za nezávislost.
Přibližně tři čtvrtiny ze 120 000 obyvatel byly zabity, zotročeny nebo zemřely na nemoci. Stalo se tak poté, co se na východním ostrově v Egejském moři vylodily tisíce tureckých vojáků, aby ukončily povstání proti osmanské nadvládě.
Chios: ostrov obchodníků
Již více než 2 000 let jsou chiosští obchodníci a majitelé lodí významnými obchodníky a diplomaty v celém Černém moři, Egejském moři a Středomoří.
Osmanská říše umožnila Chiou téměř úplnou kontrolu nad vlastními záležitostmi. Protože chioský obchod a velmi drahá a též vyhledávaná rostlina masticha, která se sklízela pouze na Chiou, měly pro říši velkou hodnotu.
Kosmopolitní Chiosané byli také velmi významní v Konstantinopoli. To způsobilo, že se vládnoucí vrstvy ostrova zdráhaly připojit k řeckému povstání, protože se obávaly ztráty své bezpečnosti a prosperity.
Navíc si byli vědomi, že se nacházejí příliš blízko tureckého srdce v Anatolii, než aby byli v bezpečí.
Masakr na Chiou
Situace se změnila v březnu 1822, kdy se na ostrově Chios vylodilo několik stovek ozbrojených Řeků ze sousedního ostrova Samos. Zaútočili na Osmany, kteří se stáhli do citadely. Mnoho obyvatel ostrova se poté zapojilo do řecké války za nezávislost.
Naprostá většina obyvatel se však podle všeho k ostatním Řekům v jejich povstání proti Osmanské říši nepřipojila. Neudělala vůbec nic, čím by odporné represe vyprovokovala.
Osmané poslali 22. března na Chios posily. Dne 31. března byl vydán rozkaz k vypálení města. Během následujících čtyř měsíců dorazilo na ostrov odhadem dalších 40 000 tureckých vojáků.
Kromě zakládání požárů bylo vojákům nařízeno zabít všechny kojence mladší tří let, všechny muže starší 12 let a všechny ženy starší 40 let s výjimkou těch, které byly ochotny konvertovat k islámu.
Desetitisíce přeživších se rozptýlily po Evropě a staly se součástí tzv. chioské diaspory.
Zděšená Evropa na toto zvěrstvo reaguje šokem
Masakr šokoval Evropu a protestující na něj upozorňovali a mnoho slavných umělců věnovalo této ohavné události svá díla.
Jedním z největších děl velkého francouzského malíře Eugena Delacroix bylo vyobrazení masakru na Chiou. Účelem obrazu bylo zvýšit povědomí celé Evropy o hrůzách a zvěrstvech páchaných Osmany na ostrově. Kromě toho báseň Victora Huga o tomto masakru rovněž zdůrazňuje krutost, kterou Osmané utrpěli.
Po masakru sbíraly dobrovolnické organizace peníze na podporu řecké revoluce a poskytovaly zbraně. Do Řecka přijelo mnoho lidí ze Západu, aby bojovali proti Osmanům.
Dne 6. června 1822 se Konstantinos Kanaris, rodák z nedalekého ostrova Psara, konečně pomstil. Kanaris zapálil tureckou flotilu, která se vylodila v přístavu Chios, zabil 2 000 Osmanů a zničil všechny lodě v přístavu.
Článek převzat z webu greekreporter.