Projekt obnovy obranné věže a hradebního opevnění komplexu budov Nea Moni na ostrově Chios, významné památky z 11. století, zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO, provádí příslušný úřad pro památky. Po dokončení projektu v roce 2025 bude západní část klášterního areálu zpřístupněna a otevřena návštěvníkům. Projekt s rozpočtem 700 000 eur je financován z Fondu oživení a odolnosti.
Restaurace hradebního opevnění a obranné věže
Ministryně kultury Lina Mendoni uvedla: „Díky plánovaným zásahům spočívajícím v opravě, údržbě a restaurování hradebního opevnění a obranné věže klášterního komplexu se obnoví a zvýrazní památkový komplex Nea Moni. Díky probíhajícím zásahům se tato výjimečná byzantská památka a historická dominanta ostrova Chios mezinárodního významu stane přístupnou a navštěvovatelnou v celé své šíři.
Konkrétní zásahy jsou součástí souboru projektů, které slouží celkovému strategickému plánování ministerstva kultury na podporu a propagaci mimořádně významného kulturního dědictví ostrovů v severní části Egejského moře v dlouhé historické časové ose.
Projekty jsou jako celek zahrnuty do „Kulturní charty pro rozvoj a prosperitu“ s cílem posílit sociální a rozvojovou dynamiku našich ostrovů. Konkrétně na ostrově Chios se z prostředků Fondu obnovy provádějí údržbářské a restaurátorské práce na významných památkách. Jako je Taxiarch v Mestě, Agios Georgios v Sidirountě, Agios Thaleleos v Agios Galas. Zatímco na rozšíření a modernizaci Archeologického muzea ostrova se právě vypisuje výběrové řízení s rozpočtem přibližně 17 milionů eur.
Konkurenceschopnost ostrova Chios
Naším cílem je, aby projekty byly dokončeny do roku 2025, aby se vrátily obyvatelům ostrova. Dále přispěly ke zlepšení kvality života, zvýšily konkurenceschopnost produktu cestovního ruchu a investovaly do udržitelného rozvoje ekosystému ostrova.“
Opevněná věž Nea Moni
Opevněná věž kláštera se tyčí na západním konci ohrady Nea Moni a je součástí hradební zdi, zasazené do komplexu později postavených polozbořených cel. Patří do původní fáze 11. století, stejně jako katolikon, oltář a cisterna kláštera, a v první stavební fázi měla přízemí a první patro s dřevěným mezipatrem. Budova byla postavena na nejvyšším místě klášterního komplexu a dnes je nejvyšší patro ztraceno. Vychází z obecných zásad obranných věží byzantských klášterů bez otvorů v přízemí, s obloukovými okny a okny v patře. V patře se nachází také vchod. Na vnitřní straně přízemí se nachází cisterna (byzantská nádrž), nezbytný prvek klášterních věží pro autonomii vody v době obléhání. Současná podoba hradební ohrady pochází z konce 19. století. Poškození a zchátrání věže, cel a ohrady je způsobeno především zemětřesením v roce 1881.
Rekonstrukce a dostavba Nea Moni
Opevněná hradba se obnovuje rekonstrukcí a dostavbou zřícených částí. Součástí projektu je také vytvoření bezpečného přístupu do přízemí a prvního patra budovy. Součástí projektu je také komplex pozdějších cel kolem věže, aby se zlepšil celkový vzhled západní části kláštera. Pokud jde o trasu pro návštěvníky od vstupu do kláštera k věži, je zachována stávající trasa přes hlavní vnitřní cestu kláštera.
Místnosti cel mohou být po jejich zapečetění zpřístupněny návštěvníkům, neboť jejich přítomnost svědčí o zvláštních životních podmínkách mnichů v dřívějších dobách. V přízemí je prostor vhodný pro umístění informační výstavy o věži a klášterním opevnění. Cirkulace v areálu a přístup do patra věže probíhá přes otvory obvodových cel. Pro přístup do přízemí věže od vstupu do komplexu cel je vybudována výstupní rampa a pro přístup do patra je instalováno kovové schodiště.
Historie Nea Moni
Založení
Nea Moni byl založen v polovině 11. století s císařskou dotací. Klášterní komplex je obehnán vysokou ohradní zdí a chráněn obrannou věží podle typického uspořádání budov byzantských klášterů. Katholikon dominuje středu kláštera, zatímco kousek od něj se nachází oltář, společná jídelna mnichů v komunitním systému. Kostel byl slavnostně otevřen v roce 1049 a práce byly dokončeny za vlády Theodora (1055-1056).
Období janovské okupace
V období janovské okupace (1346) prestiž Nea Moni vzrostla. Jeho prosperita a rozkvět pokračovaly i v období turecké okupace po roce 1566. Zpočátku se klášter řídil kongregačním systémem až do prvního zpustošení (konec 11. století), kdy byl opuštěn.
Po nástupu nových mnichů byl přijat zvláštní systém s některými komunitními prvky, který se udržel až do roku 1950. Během téměř tisícileté existence prošel klášter mnoha zkouškami. První ranou bylo zničení a vyrabování v roce 1822. Další ranou bylo zemětřesení v roce 1881, které bylo rozhodující pro budovy i finance kláštera.
Klášter v 19. století
V 19. století je věž zobrazena bez střechy. Zatímco na fotografiích z 30. let 20. století se budova objevuje bez nejvyššího patra a s vážným poškozením po zemětřesení v roce 1881. Z pramenů je známo, že v 17. a 18. století byla ve věži umístěna knihovna a klenotnice kláštera. Z původního komplexu z 11. století se dodnes zachovaly katholikon, cisterna („nádrž“), věž, část banky. A dále kostel svatého Lukáše na hřbitově kláštera, vně hradeb. Zbytek areálu zabírají další společné budovy, především křídla cel, pocházející ze 17., 18. a 19. století.
Až do 2. světové války je to klášter mužský
Až do druhé světové války byl klášter mužský. V roce 1946, po smrti posledního mnicha, byl klášter opuštěný, a to až do roku 1950, kdy jej metropole Chiou ve snaze udržet klášter při životě přeměnila na ženský klášter, takže se v něm usadily jeptišky.
V roce 2000 byl Nea Moni prohlášen za archeologickou lokalitu velkého rozsahu, neboť zahrnuje opevněný klášterní komplex, budovy vně ohrady, hřbitovní kostel mnichů za zdí, dva kostely patřící ke klášteru a nacházející se kousek od něj, kostel svatého Antonína a kostel svatého Fanouriose, obdělávanou půdu a také rozsáhlé zalesněné plochy.
Rok 1990: UNESCO
V roce 1990 byl Katelikon kláštera zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO, a to společně s Katolikonem kláštera Dafni v Attice a klášterem Osios Ioukas v Boeotii. Od roku 2014 funguje jako mužský klášter.
Článek převzat z webu: chiosnews.