Chios, historická rytina

Pro běžné občany byla ve starověku masticha nedostupná. 10 denárů za libru byla závratná cena. Dnes si ji naštěstí dovolit můžeme.

Masticha z Chiu v průběhu věků

Masticha je známá a ceněná od starověku. Do značné míry ovlivňovala dějiny svého domovského ostrova, Chiu. Řekové, Římané, Byzantinci, Turci, Janované a další vládci, kteří se na ostrově vystřídali, zanechali svou stopu.

Starověk a středověk

Dioscorides, první mastichový evangelista

Prvním zaznamenaným propagátorem mastichy z Chiu (někdy také mastix, mastic, mastik nebo mastika) byl Dioscorides. Narodil se v Ciliciu počátkem 1.století za vlády císaře Nera v Římě. Ačkoli to byl voják, je považován za objevitele farmakologie. Procestoval Malou Asii, Řecko a Itálii, kde sbíral a zkoumal rostliny. Ve svém díle píše, že na ostrově Chios se vyrábí nejlepší a největší množství mastichy. Byla určena pro lidi se zažívacími obtížemi, na kašel, pro vonný dech a jako maska na obličej.

Starověcí lékaři

O několik let později Galén, nejvýznamnější lékař hned po Hipokratovi, vychválil účinky mastichy a doporučil ji pro zástavu krvácení a při zánětech žaludku, jater a střev. Zaznamenal, že nejlepší mastichový olej byl vyroben na Chiu.

Po Dioscoridovi a Galénovi každý významný lékař předepisoval mastichu jako léčivo. Soranus z Efezu, který praktikoval toto povolání v Římě koncem 1. a ve 2. století, prosazoval mastichu v kombinaci s jinými bylinkami na žaludeční poruchy.

Aretaeus, lékař z Kappadokie, který žil v druhé polovině 2. století, po sobě zanechal několik receptů na přípravu obkladů s mastichou. Obklad z jablečného prášku, mastichy a sladkého jetele pomáhal od blouznění. Práškový obklad z vyzrálého vína, mastichy a aloe vera pomohl lidem se srdečními chorobami. A obklad z kdoule, kozlíku a mastichy pomáhal při podráždění žaludku.

Obchod s mastichou

Alexandrie byla vždy jedním z hlavních trhů pro obchodování s mastichou. Je pozoruhodné, že starověcí řečtí lékaři (Galen, Soranus, Aretaeus, Oribasius a Aetius) využívali ve svých prostředcích mastichu. Všichni studovali na proslavené lékařské fakultě v Alexandrii.

V Římě a v Alexandrii byla masticha velice drahý produkt, na který měli nárok pouze privilegovaní. Podle Plinia mladšího byla cena mastichy deset denárů za libru v době, kdy černý pepř stál pouze 4 denáry, bílý pepř 7, zázvor 6 a kasie 15. Masticha byla mimo dosah běžného občana, ale ne pro Marcuse Gaia Apicia, nechvalně proslulého gurmána 1. století. Zvrácené bylo, že spáchal sebevraždu po ztrátě části svého majetku. Nedovedl si představit život bez luxusu. Jeho kuchařka „V kuchyni“ nabízí recept na nápoj nazývaný Conditum paradoxum, obsahující víno, med, pepř, bobkový list, šafrán a mastichu. Podává se horký nebo studený.

Žvýkání mastichy pro zdraví i pro zábavu

Bohatá společnost v Římě se svými zhýčkanými zálibami hledala nové exotické zážitky a žvýkání mastichy bylo jedním z nich. Nejprve ji žvýkali pro ústní hygienu a svěží dech, ale postupně se na ní stali závislí a žvýkali ji prostě pro radost.

Podle Freuda je žvýkání bezděčná činnost spojená s podvědomým návratem ke kojení. A tak začala nová móda, která byla zavedena nejmajetnější vrstvou, a postupně se šířila společností. Žvýkání bylo ale spojeno i s problémy. Clement z Alexandrie nedoporučoval mladým lidem žvýkat mastichu, protože žvýkání podle něj deformovalo obličej. Sto let po Clementovi pravoslavný biskup Gregorios Nanzianzinos dal stejnou radu, kde vysvětluje, že následkem žvýkání se podporuje nemravnost vzhledem k neustálému pohybu čelistí a vzniku slin.

mastichachioshistorie